Bylo nás… čtyři. Obvyklou sestavu já, Mort, Beneficus obohatila Willwarin. Ocenili nás i cestující ve vlaku. Když se Mort s Beneficem už asi hodinu na chodbičce zapáleně diskutovali o krizi, zavřeli je naši spolucestující na chodbičce. Mě a Will měli asi taky rádi, ale nikam nás zavřít nemohli. :-)

Zahájení Sconu bylo pro mě tentokrát trochu jiné, protože jsem měla celkem brzy po příjezdu přednášku, která se vyvedla docela příjemně, díky mým milým posluchačům. Přestože mě přednáška zcela vyčerpala (jak jinak), nenechala jsem si ujít reprízu Sandmana pana Č., protože na jeho přednášky se dá chodit pořád dokola, každá je úplně jiná, i v případě, že má stejný název i anotaci. :-) Pak už jsem se zúčastnila jen Reality show se SF prvky PetraSF. Rozkošně šílené nápady autorů reality show dodaly mému vyzkratovanému mozku novou energii. Aby taky ne- představte si, že Vás na základě psychotestů vyberou jako jedince podléhajícího sugesci do Vesmírných kadetů a přesvědčí Vás, že poletíte do vesmíru a pak Vás mučí zčásti nesmyslným výcvikem. :-)

Nastala nejdůležitější chvíle každého conu- sešli jsme se v baru.  A bylo nás moc. A byli jsme rádi, že jsme zase spolu. A když nás vykázali z baru, šli jsme jinam a ještě tak do 2:30 řešili, na jaký ekonomický a sociální systém by bylo optimální najet, aby se lidstvo mohlo vzpamatovat z hroutících se struktur a dále prosperovat. Každý měl samozřejmě trochu jiný názor a každý ho měl podepřený různými studiemi a publikovanými experimenty. Není divu, že v postmoderní společnosti nedokážeme vymyslet nic, co by se zdálo převažovat nad ostatními možnostmi. Každá alternativa je podložena zaručeně pravými a zaručeně rozumnými informacemi.

Já jsem se ovšem debatě věnovala jen napůl, druhou půli mé bytosti zaměstnávala otázka: Co to tu tak hezky voní? Byla to zvláštní vůně, rozhodně pocházející z lahvičky návrhářů parfémů, ale naprosto  jedinečná, jakoby směs vonných bylin. Až v neděli jsem zjistila, že to voní Pomeranč. :-)

Ráno pro mě  bylo tradičně krušné, vzbudila jsem se v 7. Ale víte co, prozradím Vám tajemství. Miluju, když se na conu vzbudím brzo. Dává mi to příležitost pozastavit se na chvíli a vychutnat si naplno kde jsem a proč tam jsem. Chvíli sedím jen tak ve spacáku, pozoruju spící spacákové larvy, naslouchám jejich dechu a v mysli se mi rodí melodie. Když odcházím do sprchy, po cestě si zpívám. Zpívám si pak i po cestě do obchodu. To se mi v běžném životě tak brzo po ránu nestává. Někdy vidím i východ slunce. Zpívám si, vychutnávám ranní vzduch a mám blažený pocit, že jsem přesně tam, kde chci být a dělám přesně to, co dělat chci.

Pak to v obchodě přeženu a nakoupím hromadu nezdravých nesmyslů, ale to nevadí. Kdo by v takový den myslel na své zažívání a zdraví.

Přestože jsem zabila dost času sprchou, obchodem a snídaní, pořád bylo proklatě brzy, což mi umožnilo v 9 hod navštívit Hana´aninu přednášku Skryté síly v člověku. Protože se o tyto věci taky zajímám (lépe řečeno, zajímala jsem se), nebylo v ní pro mě sice mnoho nového, ale on úplně stačí pohled na Hana´an. Myslím, že se na ní cvičení jógy a vůbec její duchovní cesta dost silně projevuje- úplně září.

Pak mám výpadek paměti (snad krátké bezvědomí po ještě kratší noci?) a pak jsem na své přednášce o komiksových inspiracích hraných seriálů. Mám dilema- nejraději bych nic neříkala, nepatlala se s ukázkami a pustila celého Dr. Horriblea. Naštěstí jsem na přednášce našla alespoň spřízněnou duši, která ho už taky viděla aspoň 30x. :-) Ale smysl pro povinnost a pořádek samozřejmě vítězí a já se pokouším přednášet, ačkoliv výpadky se dostavují a později jich bude více a budou delší a delší.

Naštěstí mě pak trochu vzkřísí pan Č. se svými filmovými adaptacemi komiksů. Toho chlapíka bych mohla poslouchat snad bez ustání.

Pak hodinový odpočinek a těšení se na teplé párky, abych vzápětí zjistila, že se párky pohřešují. Naštěstí mi bylo přislíbeno, že se během dne objeví (což se i stalo a já byla fakt vděčná). A tak pojídám rybičky z pekla (rybky v hořčičné omáčce, pekelně ostré a pekelně dobré- ovšem ne nejlepší pro okolí).

Následuje má druhá přednáška, tentokrát o kreslených komiksových seriálových inspiracích a už je na mě hodně poznat, že jsem nespala. Navíc mě mrzí, že kvůli ní prošvihnu jak Daturnina, tak Františku. Naštěstí Františku zdrží maratón a její přednáška  se posunuje.

Františka ovšem klasicky nemohla zůstat, ale alespoň pár slov jsme prohodily a pak bylo nutné si trochu před galavečerem odpočinout v baru a ukořistit ty slíbené párky. Vše klaplo, párky už byly nalezeny a ještě nebyly snědeny.

Galavečer byl tradičně vtipný (každý rok lituju, že nemám nakoukané úplně všechny seriály, protože pak se v některých odkazech neorientuju) a kapitán Barbosa Vaška Pravdy roztomilý (to samozřejmě platí pro všechny postavy, ale Vašek byl nový a nečekaný přírůstek). Věta „Ticho, čtu Barbosamail“ mě fakt dostala. :-)

A pak jsme se houfně vrátili do baru. Ovšem tentokrát se nám s Beneficem povedl husarský kousek. Různými špatně maskovanými výhružkami (často padala jména Namuras a Elendilky) jsme přinutili PetraSF, aby slevil ze svých zásad a také se s námi v lihuprostém baru poveselil a přestal být tak záhadný. Vzhledem k tomu, že jsme také během dne vymysleli poměrně zajímavý soutěžní projekt, který by snad měl proběhnout na FF, tak jsme se také dobře bavili u domýšlení detailů. Tak dobře, že jsme pak plynule přešli k trápení pana Č. a jeho nového malého plyšového kamaráda, kterého dostal k narozeninám, které na Sconu slavil. Chudák, to byla ale oslava. Z našeho pohledu to ovšem bylo velice vtipné. Popisovat to však nebudu, to by mě pak pan Č. určitě neměl rád a to bych fakt nechtěla. Prozradím jen, že po návratu domů byl můj bílý plyšový tygr překřtěn na Česneka. :-)

V baru jsem si také uvědomila, že se chovám jako přešlechtěný psík, který se radostí počůrá vždycky, když vidí páníčka, i když mezi jednotlivými excesy uběhnou pouhé minuty. Jak se totiž na conech vždycky totálně zažeru do přednášek, rozhovorů a vůbec všeho dění, tak leckdy během dne zapomenu, kolik lidí milých mému srdci už jsem na conu potkala a když je večer uvidím přijít do baru, mám z toho znovu obrovskou radost. Ale nebojte, není to se mnou zase tak hrozné, na FF se mi to nestává, po 2 dnech už to v paměti udržím. :-)

Uvědomili jsme si, že určitá nelibost mezi Vaškem Pravdou a Aldym může spočívat v tom, že na Sconu se mění čas tak, že jsme okradeni o hodinu, kdežto na FFS naopak hodinu získáváme. To je dost dobrý důvod k tomu nemít Vaška rád. S vědomím ukradené hodiny a představou o hodinu kratšího spánku i conu jsme to plně chápali. Kromě toho jsem byla navedena, abych jedla čipsy s naftovou vůní a prohlížela si lákavé fotky akčních figurek v několika Fantáziích. To všechno dohromady mě zcela udolalo a já musela jít spát.

Ráno bylo klasicky nedělně hnusné, balivé. Naštěstí jsme se ještě těšili na přednášku PetraSF o Hayden Panettiere, která už je legendární a já na ní ještě nebyla. Zklamaná jsem opravdu nebyla, byla to taková pěkná tečka za celým pří… ehm, conem.

Doma jsme ovšem s Mortem stihli ještě napáchat trochu škody na bezbranné Willwarin tím, že jsme jí pustili 1. část Dr. Horriblea, když u nás přečkávala čas do tanečních. Teď je na něm zcela závislá (jako já chachachá).

Jinak bylo samozřejmě v Olomouci hnusně a pršelo. Jak jinak. V pondělí ráno mě málem paní trafikantka vyhodila z trafiky, když se mi nezalíbilo, že město nestihlo rozdistribuovat zdražené jízdenky. Ach jo. Nesnáším tenhle zlý svět. Tak doufám, že těch pár týdnů do Slavconu rychle uteče a že se tam uvidíme.

A jestli ne, já si Vás najdu, o tom nepochybujte. :-)