Milé děti, na začátek jen jedna dobře míněná douška starší sestry: Pokud někdy pojmete přesvědčení, že se dá v pohodě stihnout zkouška na 8 hodin v Opavě, návrat našimi skvělými dráhami do Olomouce, cesta domů pro batoh a oběd a následná cesta do Bratislavy ve 13:06, mám pro Vás 2 slova:

Upřímnou soustrast.

Na druhé straně, pak si o to více vychutnáte pocit, že konečně zase jedete na con!!!. :-)

Sice jsem málem ztratila poslední zbytky nervů, ale do Bratislavy jsme se dostali příjemně rychle. Mort s Beneficem byli tentokrát tak milosrdní, že nedebatovali o krizi. Mort je přesvědčen, že na Star Treku je nejlepší Galaxy Quest, ovšem od návštěvy nového filmu v kině ho to vůbec nemůže odradit.

Letos nám tělocvična na Kvačalovej přišla poněkud plnější, ale zažili jsme už mnohem větší vytíženost spacích ploch. Navíc tentokrát sprcha fungovala už od začátku (to je poznámka pro ty, co si pamatují mou minulou reportáž :-) ).

Ale samozřejmě důležitější byli přátelé a přednášky. Stihli jsme kus Fantastiky jako životního stylu Juraje Malíčka (či Malíčeka?) a Vojty Čepeláka (alias pana Č.). A mé srdce zaplesalo. S Jurajem bychom se asi přesně shodli na stavu mainstreamové literatury od 2. světové války. Milé děti, kdyby Vám to neřekli ve škole, tak vězte, že mainstream dávno rezignoval na velká témata lidskosti, hrdinství a činu. Téměř si nezaslouží nazývat se uměním. Zrovna dnes jsem se v práci koukala na výměnné fondy v maloměstské knihovně. Ve zhruba stovce mainstreamových titulů nebyl jediný, který by ve mně vzbudil aspoň záchvěv touhy.

Ať žije fantastika! Ta intelektuální, umělecká i braková. A my ať nikdy nepřestaneme toužit.

Ale zpět k programu. Během Příběhů pro vlčata pana Č. jsme mohli zjistit, že pan Č. je kromě jiného taky velkým vypravěčem. Jeho bojovně direktivní přístup dělá z popisu bitev a hrdinských činů výjimečný zážitek.

Ovšem Elendilčin 100 slajdový offtopic nemohlo překonat zhola nic. A ještě jsme se v testech dozvěděli něco o tom, jací jsme fanové a znalci seriálů. A taky už víme, co je to koblo, heč! A na Sardenu to nějaký soucitný fan i prozradil, bůůů.

Následoval tradiční pokec v čajovně, během něhož jsme ve 2 ráno zjistili, že otvírací dobu od minula neprodloužili. Museli jsme si tedy zřídit kancelář na schodech, abychom dořešili nějaké projekty.

Z obavy o neklid a zimu v tělocvičně jsme pak využili ponúky Elendilky a Namuras, a ke spaní jsme se uložili v jejich Guideácké programové místnosti. Napřed nám to připadalo trošku divné, protože byla narvanější než tělocvična, ale během druhé noci, kdy už jsme se nezvládli nastěhovat ke Guide zpět, jsem to dokázala patřičně docenit. Ale na to si budete, milé děti, muset ještě nějaký ten řádek počkat.

Vstávala jsem klasicky příliš brzy, ale tentokrát se brzy vzbudil i Mort i vydali jsme se na nákup. Nezdálo se nám, že by ceny po zavedení Eura nějak stouply, ale samotné zacházení s Eurem vydalo za dost zábavy. Je jasné, že si budeme muset pořídit měšce, až nastane i náš čas. :-)

Zase jsem slintala nad figurkami ve stánku Juraje Maxona- to je meteorologický jev, který je spolehlivější než že každý den vyjde slunce.

I zamířili jsme na snídani s Guidisty. Milé děti, pokud tyto tvorečky ještě neznáte, měli byste se s nimi seznámit. Jsou to velice nezbedná štěňata. Jejich největší síla a půvab tkví v tom, jak jsou semknutí (a to jim dovoluje dělat na svém programu psí kusy a využívat zdánlivě nevyužitelné) a jejich největší chyba tkví v tom samém, protože si vystačí sami a nejsou zvyklí na typický conový program. A díky nim se stalo, že jsme viděli, jak lidé pojídají šmoulí pomazánku a užili jsme si s Mortem toho rána 3 rozcvičky (to je na líné fany slušný výkon). Dvě z nich proběhly u Guidistů a 3. nás čekala na Veleslavově Duchovnu rodnej viery každodenného života. Na jeho přednášce jsme byli už minule a naprosto nás okouzlil. I minule jsem psala o tom, jak tam, kde jiní jen slepě propadají prázdným rituálům a pocitům „magického“, on vidí skutečnou podstatu duchovna a cíle cvičení v znovunastolení harmonie v našich rozkolísaných životech. Letos se náš dojem jen potvrdil a prohloubil.

Od Ziry jsme se dozvěděli, že se na chvíli přece jen ukázal Ondrej Herec a my ho prošvihli, což nás velice mrzelo.

Pak už se samozřejmě conání dostalo do fáze „ohnivá čára“ a „čekání na Františku“. A bylo to velice pestré- vůbec se nám urodily hvězdy z české strany. Důkladně informovaný Leonard Medek nás poučil svým léčivě neuchvátaným způsobem o palných zbraních, Petra Neomillnerová měla tentokrát radost, protože slovenští bratři a sestry se ukázali býti zvídavějšími a kladli dotazy (ale to není fér- pokud paní Alraune srovnává s FF, kde byla na Avalconu a ten je až druhý víkend a to už jsou z lidí nesouvisle blábolící zombie, protože už týden spí průměrně 4 hodiny :-) ).

A já jsem kvůli nim zmeškala úžasné vystoupení takových těch bytostí co žonglují, bojují a lehají si na fakírská lože. Ale nelitovala jsem, kdepak.

A pak se tak nějak stalo, že dorazila Františka a byla radost převeliká a jaksi se zapomnělo na další program a šlo se až na Františčinu Rusalku v posteli.

Milé děti, kdo tam nebyl, neuvěří. Naše nekorunovaná královna, ta něžná a éterická bytost se překonala. Věřte nevěřte, přednášela 4- čtyři!!!!!! hodiny. Od 22:00 do 2:00. Někteří posluchači již chvílemi omdlévali únavou a ta křehká bytost měla stále někde schované zásoby energie. Neuvěřitelné. Dokonce přišlo i na povídání pro dospělé, ale tuto „pověst“ nechám k vylíčení Beneficovi, on bude rád. :-)

Skoro mi ani nevadilo, že jsme ve 2 ráno zase neměli kam jít pokračovat, byla jsem nebývale unavena (ráno jsem zjistila proč, ale nepředbíhejme). Vyhnula jsem se tudíž různým tajeným zdržovacím taktikám i přímému nátlaku a prchla směr spacák. Jaké však bylo mé zděšení, když jsem v tělocvičně nalezla něco podobného bitevnímu poli. Většině lidí se totiž ještě asi nechtělo spát, ale neměli kam jít, takže si povídali. Ke cti jim slouží, že všichni šeptali, ale máte jistě představu, milé děti, jak se díky skvělé akustice tělocvičnou rozléhá šepot několika desítek hrdel. A protože jsem provinilce neměla kam poslat na hanbu, ehm, pardon- neměla jsem je kam poslat, aby si tam mohli beztrestně povídat, jen jsem se modlila, aby se mi brzo podařilo usnout. Naštěstí jsem byla opravdu unavena a ráno pro probuzení jsem zjistila, že se o mě pokouší nějaká ošklivá nemoc.

A ta hnusná nemoc mi znepříjemnila odjezd ještě více, než bývá obvyklé. Měla jsem však štěstí v neštěstí- nejenže jsem měla své věrné 2 mušketýry, Morta a Benefica, ale do Břeclavi jsme jeli s Františkou, Zirou a Big Šamanem, který s námi jel ještě kus na Olomouc, takže bylo stále co poslouchat, o čem mluvit a nemoc neměla šanci.

Doma, to už byla jiná. Ale to už je, milé děti, úplně jiný příběh ze zlého světa „tam venku“.

* * * * *

Beneficův deníček - záznam č.1 (pozemské datum 10. 5. 2009)
Lament by mi příště neměla nechávat reportáž k doplnění, už mi na disku leží týden a nic.

Beneficův deníček - záznam č.2 (pozemské datum 17. 5. 2009)
Dva týdny a ještě jsem pořád neměl tu správnou náladu na psaní nějakých dodatků. Jsem to ale hrozný, hrozný fan :).

Beneficův deníček - záznam č.3 (pozemské datum 18. 5. 2009)
Musím si upamatovat Gurneyho Hallecka: „Nálada je dobrá tak pro dobytek nebo na milování, nebo na hraní na balisetu. Ale ne na bojování.“ Do boje s textem tedy! :)
Doplnění: Po podrobném přečtení reportáže jsem dospěl k názoru, že je kompletní a není co doplňovat! O čem tedy psát? Budu pouze předstírat, že jsem napsal hodně textu tím, že jej rozdělím do spousty malých částí! :)

* * * * *

Beneficův poznatek č.1
Odpor je marný, Sci-fi Guide vás asimiluje.

Beneficův poznatek č.2
Po absolvování určitého počtu conů dostatečného pro statistické zpracování mohu konstatovat, že mezi jejich organizátory existuje tajné spiknutí mající za cíl měnit genetický kód návštěvníků tak, aby se stali fany na věčné časy a nikdy jinak… Mohl jsem se o tom přesvědčit již několikrát díky radioaktivním multivitamínovým nápojům, zvláštní excitující příchuti obsažené v téměř polovině dostupných pochutin či toastovému šílenství. A Slavcon v tomto ohledu také nezklamal – setkali jsme se zde se zvláštním pudingem, u kterého nebylo jisté, zda nemá jistou vlastní inteligenci (svědčil by pro to i fakt, že příruční Geiger-Müllerův počítač začal dělat své oblíbené „grr grr gr grrr gr“).

Beneficův poznatek č.3
Nikdy nepodlehněte požadavkům příliš starostlivé rodiny, která vnímá Slovensko téměř jako zemi třetího světa :)! Když si pak totiž navíc zapomenete aktivovat roaming, ztratíte půl hodiny pobíháním po Bratislavě při hledání internetové kavárny s představou „pokud nenapíšu mail ‘Cesta byla OK’, tak zas nebude bábina dva dny spát“.

Beneficův poznatek č.4
Ranní vstávání ze země po velmi krátkém spánku bez své oblíbené matrace je vážně nechutné a bolestivé!

Beneficův poznatek č. 5
Podle předběžných poznatků mohu také konstatovat, že v rámci již v poznatku č.2 nastíněného spiknutí existuje jeho jistá frakce, která se snaží fany ochránit před zásadními změnami DNA a plánuje veškerý vývoj uskutečnit na základě řízeného programu generační výměny dinosaurů a neofanů za ultimátní fany. Jedinou doposud veřejnosti známou představitelkou tohoto křídla je Františka Vrbenská, kterou jsme odhalili na základě její přednášky o lásce a sexu ve fantastice, kde se zmínila o genitálním strašidle. Ano, čtete správně, jde o 1,5 metru vysoké strašidlo ve tvaru mužského genitálu. Nevíme prozatím proč, ale víme zcela jistě, že toto strašidlo má něco společného s onou frakcí. O dalších zjištěních vás budeme informovat.

Beneficův poznatek č.6
Číslo 6 pro poslední poznatek vypadá divně.

Beneficův poznatek č.7
Sci-fi Guide je všudypřítomný!